Symbolizmus aneb rozdílné vnímání hodnot

 

Symbolizmus aneb

rozdílné vnímání hodnot

Není uhlík jako uhlík -co je prach a co make up

 

Co je prach a co kake-up ?
Osrtava srdce rudé , anebo věrné??
Rozdílné vnímání hodnot, nebo slepota?
Uhlík jako uhlík, diamant anebo černé uhlí?
Stejný materiál jiná hustota jinak žádný rozdíl
Pouze hodnota jakou tomu sami určíme

 

 

 

 

 

 

„Zdař Bůh“ -

tak to bylo první, co jsem uslyšel v dole, tak i já , zdravím Vás - čtenáře.

 

 

Asi bych se ale měl nejprve představit . Jmenuji se Vilém Frič a jsem studentem Vysoké školy umělecko průmyslové v Praze. Studuji 5. ročník sochařského ateliéru zaměřeného na kov a šperk, pod vedením profesora V. K. Nováka.

 

A jak to vše začalo?

Dostali jsme zadání „ šperk z kamene a schránka“ Ani jsem dlouho nepřemýšlel nad materiálem, bydlím kousek od Kladna a tak má volba materiálu byla jasná . Uhlí!!

Docela jsem se divil, když jsem zjisti, že všechny hlubinné doly na černé uhlí jsou ve středních Čechách zavřeny a nebo že jsou z nich už jen skanzeny, např. : Mayrau u Vinařic. Ani to není poznat ,jen je víc nezaměstnaných. Najednou se dosud snadno dostupný materiál stal nedostupným a já si začal uvědomovat svou povrchnost, se kterou jsem k tomu přistupoval. Zjištění, že Ostravsko je poslední místo hlubinné těžby černého uhlí pro mne bylo jasným signálem.

Ostrava a černé uhlí. Když jsem se o tom bavil s lidmi, tak mě zrazovali… okd
„Proč do Ostravy ? Uhlí seženeš i tady a nafotit to ve skanzenu …, nikdo to nepozná a stejně ti nepovolí fotit v dole“.

Byla to jasná výzva, má-li být výsledek dobrý , tak člověk nesmí jít po povrchu věci, ale do hloubky. Tak jsem začal telefonovat . Od vrátnice v OKD jsem se dostal až k e-mailovému dopisu se žádostí o povolení sfárat do dolu Paskov. Byl to „kvapik“ - na zpracování úkolu máme jeden měsíc i s instalací. Naštěstí jsem měl měsíc náskok.


Štěstí mi přálo a pochopení generálního ředitele OKD Josefa Goje taky.

A tak jsem jel do Ostravy a poslouchal cestou Nohavicu. Když jsem přijel, tak jsem byl nadšený. Je to jako město Juliuse Verna. Z Ostravy jsem pokračoval do vesnice Stařič. Ani jsem neměl sehnané ubytování, zato jsem měl velké štěstí-  no posuďte sami. Ve deset hodin večer jsem našel ve Stařiči penzion a když jsem se zeptal, jestli mají pokoj, tak mi odpověděli, že už jen jeden poslední jednolůžkový . „Prej… jestli ho beru ??“ …Tak jsem se ubytoval.
Sedl jsem si na bar a přemýšlel jsem, jak se dostanu na půl šestou ráno do dolu, kde jsem měl sjednanou schůzku.Ani jsem nevěděl pořádně kde a kudy se tam jde. Mělo to být asi 2 km chůze. Barman se mě zeptal co tam dělám a tak jsme se dali do řeči. Když jsem mu řekl, že jsem z Prahy a jedu fotit do dolu a co tam chci dělat, tak se smál. „Pražák“… !! a jde fotit do dolu, děláš si ze mě srandu ?“ a pak se už zapojil i zbytek hospody a tak jsem se také seznámil s panem Kopkou. Ochota místních lidí a nabídka „místního“, že mě ráno v pět hodin vyzvedne a sveze, pro mne byla tak nepochopitelná, jako pro ně, že budu dělat šperky z uhlí. Noc byla dlouhá a veselá . Rád bych se omluvil kamarádovi ,že jsem v pět ráno zaspal a on na mě čekal marně. Minuli jsme se asi o 5 minut a já ho už od té doby neviděl.
Tak jsem se vydal poklusem ke komínu, co byl vidět v dálce za lesem. Po 20 minutách jsem to vzdal a zavolal hlavního inženýra pana Janovského, se kterým jsem se měl sejít. Byl moc ochotný a dojel mi naproti.

Pak už měly věci rychlý spád. Byl to obrovský komplex a vše fungovalo jako „švýcarský hodinky“. Dostal jsem osobního průvodce, který mi pomáhal , pak jsem vyfásnul oblečení i s trenkama. podepsal jsem pár papírů o bezpečnosti a vydal se k výtahu.

Byl to fofr a to doslova !! Asi 12 m za sekundu a ten výtah byla kovová klec. Místo dveří řetěz. Ani jsem nevnímal co se dělo, nebylo mi extra dobře, neměl jsem s sebou ani nic k pití. Naštěstí ale můj průvodce myslel na mě a vzal mi jednu láhev vody.
Docela mě zachránil ! Když jsem viděl ten „malej“vláček a ty tunely …!! Měřím 195 cm a nemít helmu, tak jsem se tam umlátil. A co mé štěstí? Zase stálo při mně !
Den před tím měli cvičný poplach , pracuje se při něm se smrdutými patronami a to vám povím - být to čerstvé, tak nevím, nevím , jak bych to ustál.


Ale  to už jsme jeli vláčkem .okd vlaček



Já - oči vytřeštěné a horník naproti mně si podřimoval.

Když jsme zastavili, dal si pěknou porci tabáku, chtěl jsem ochutnat, ale měl jsem toho tak akorát !








sperky z uhlíVyrazili jsme chodbou podívat se, jak se těží a vrtá . Asi půl hodiny před tím zrovna „práškovali“  chodbu . Víte jak to vypadá ?? Dva horníci rozhazují lopatami vápno před velký ventilátor a ten to žene celou chodbou. Není vůbec nic vidět – tak maximálně vidíte metr před sebe, jinak je bílý oblak všude kolem. Ještě je cítit, jak se vám vápno hezky usazuje v puse. To bylo poprvé co jsem viděl bílého horníka a celá chodba vypadala, jako by zde napadl sníh.
Když jsme dorazili na místo, tak jsem se jen divil. Přede mnou byl dlouhý „červ“ co se zavrtával do stěny jakoby nic, okolo pobíhali horníci v kraťasech a holinách a tahali hadice se vzduchem. Ve vzduchu se třpytily jemné částečky uhlí a každý věděl co má přesně dělat. Jen já jsem nevěděl co tam dělám …?!

Tak jsem začal jsem fotit, ale jak ??? ASA na 2400 a čas pořád patnáctina vteřiny. Byla tam fakt tma ( ne taková jakou známe všichni, když třeba zhasne světlo. Tohle je fakt tma – tma tmoucí- naprosté černo, svítí jen lampy na hlavách. Ruce jsem měl černé, že bych nikdy nevěřil, že s takovýma rukama budu fotit. Ted´ už jo- teď už bych tak fotil , ale jedině v dole- to mi zato stojí, aby to pak mohli vidět také ostatní.
Tak jsem fotil a pletl se jim pod nohy. Za chvilku už jsem měl i „svůj“ tým osvětlovačů. Byli skvělí- viděli kluka co tam mezi ně sfáral, motal se jim pod nohama s foťákem evidentně bez jakýchkoliv zkušeností a přesto mu pomáhali svítit a fotit !!
Pak byla už cesta zpět , ani jsem nemluvil. Vyjeli jsme výtahem nahoru a pak do sprchy.
Měl jsem šatnu pro návštěvy a když jsem se uviděl v zrcadle, tak jsem se vyfotil taky , takhle černý jsem ještě nikdy nebyl a to jsem proti nim byl „čisťoučký“!!.
Trvalo to asi půl hodiny než jsem se umyl a stejně mi černé linky pod očima zůstaly - a mě se to líbilo! Byly dvě hodiny odpoledne a já opouštěl vrátnici a jediný, na co jsem myslel, byla postel. Byl jsem utahaný a to jsem nic nedělal…!!



Když jsem přijel do penzionu, tak první co mi řekli bylo : „Tys tam fakt byl“. Linky mluvily za mě! Dívám se na zprávy - zrovna to „bouchlo“ v Polsku …. , tuto noc jsem už neponocoval, všechno se mi honilo hlavou.
Ráno jsem šel pěšky. Autem se to zdálo kousek, ale byla to hezká procházka. Atmosféra byla pochmurná. Dostal jsem nového průvodce a sjeli jsme 1200 m pod zem. Šli jsme se podívat jak vypadá „poruba“ - bylo tam vedro a vlhko , bylo to úplně něco jiného. Chodba končila obrovským ocelovým válcem- což byly dveře a pak další chodba s ocelovými traverzami , některé byly prohnuté jako párátka a já si uvědomoval tu obrovskou masu horniny nad námi, tu nicotnost človíčka pod ní!!

okd

okd vilem frič

To jsem si už si ale pomalu  zvykal a líbilo se mi tam. Horníky co jsme potkali, jsem pozdravil

„Zdař Bůh“ a  trochu je to zaskočilo … od takového zelenáče… - ale byli fajn !

Najednou chodba končila a byly tam zavěšené řídící kabiny.

V boku byla díra a pak mi to došlo…., odložil jsem foťák a lezl za průvodcem.

Najednou se přede mnou objevil sloupový chrám

Metr a půl vysoký a na konec jsem ani neviděl …. a to ty lampy svítí fakt daleko. 
Ty sloupy byly hydraulické písty. Názorně mi byl jeden předveden. Když ho začali vypouštět, tak na mě ta kapalina začala téct z čehož měli horníci docela srandu. Cítil jsem lehké praskání masy kolem a neměl jsem z toho dobrý pocit. Pak ho zase začali napouštět a byly slyšet ty štosy tun, co se tlačily do stropu. Uvědomoval jsem si svou maličkost a křehkost. Uhlí se ze stěny doluje tlakem , prostě se rozdrtí a pak pustí pás podél stěny a to uhlí se sune dolů.

Věděl jsem, že se sem už nevrátím a jen tak něco podobného už nikdy nezažiji. Nabral jsem si uhlí, že si ho odvezu. A zase jsem začal fotit a chlapi byli trochu nervózní. Vyptávali se mně kdo jsem, čí že jsem syn – že mám takovou protekci- jak to, že tam můžu fotit ??!! Když jsem jim to všechno vysvětlil, tak se smáli a nechali se fotit- ať prý v Praze vidí „pořádné krasavce“.

Jsou to super lidi, kteří jeden druhému věří a jeden se může spolehnout na druhého.
Při cestě zpět se ještě měřil metan ve vzduchu a průtok vzduchu. U stropu byly polystyrénové nádoby s vodou , co vypadaly jako kokony. No, kam se hrabe film „Vetřelec“ to vám povím!!
Vyjeli jsme nahoru a odchytl jsem si dva horníky, co s námi vyfárali. Vyfotil jsem si je na chodbě a poprosil je, ať se staví, až budou umytí. Za hodinu za mnou přišli dva chlapi, jeden vypadal jako motorkář a druhý s brýlemi. Nevěděl jsem, co ode mě chtějí …, představte si - byli to ti „moji“ horníci! Nafotil jsem je a nechápal jsem, jak se změnili.
Než jsem odjel, poprosil jsem je o možnost se podívat, co se s uhlím děje dál.
Je to zvláštní, jak se uhlí těží ve tmě, dusnu, vedru a prachu , pak se třídí za světla ,ve vodě –propíráním jako v pračce a ve vlhku. Už mě to ani nepřekvapovalo – prostě UHLÍ.
Materiál plný skrytých hodnot , kontrastů „ černé zlato“. Rozloučil jsem se s panem Janovským , panu Gojovi jsem poděkoval, že mě nechal sfárat do dolu, všem ostatním jsem ještě jednou poděkoval za pomoc. Jel jsem si sbalit. Pak mě pan Kopka vzal do města , všechno mi ukázal a já věděl, že se sem musím vrátit. Když jsem vystupoval na nádraží, zeptal se mě , zda jsem byl v Ostrovní ulici . “Ne, nebyl“odpověděl jsem , „Ale byl jsem v dole Paskov a nikdy na to nezapomenu a když přijedu , tak pojedu zase tam!!“
Po cestě domů jsem už poslouchal Kabáty „Tam  dole v dole“ a nechtělo se mi domů.
Když jsem se vrátil, měl jsem jasno co budu dělat a co chci vyjádřit.


Jde o vnímání hodnot a jejich symbolů v nás..


Co je vlastně make-up – drahá líčidla ? Horníkovi člověk řekne : „Běž se umýt, jsi špinavý.“
Když se umyje a často to trvá až hodinu, tak ho ani nepoznáte.
Žena je schopná líčit se hodinu, než někam vyrazí a když ji ráno uvidíte nenalíčenou, tak ji máte kolikrát problém poznat.
Všichni na sebe mohou brát různé tváře,masky a zahrávat si se symboly záměrně – a tak s námi manipulovat! Ale záleží jen na nás,jaké hodnoty kterému symbolu přisoudíme .Často tyto hodnoty symbolů přebíráme a někdy jsou nám podsouvány jako zaběhlý systém, aniž se nad tím zamyslíme, nebo i to uvědomíme.
Symboly jsou jen zástupnými členy, které nám napomáhají „škatulkovat“ často neznámé hodnoty obsahu ,který je skryt někde uvnitř – možná v nás- a každý by si měl dát tu práci zamyslet se na sebou nebo najít a uvědomit si vlastní vnímání hodnot a symbolů.

doza na makeup, sperky z uhlí


Proto má kolekce šperků je jen z uhlí. Jejich povrch hrubý, vnitřek vyleštěný jako zrcadlo. Vytvořil jsem kromě kolekce šperků také schránku na make-up.
Je z prachovce ( to je kámen, který je nad a pod uhlím). Je celá z jednoho kusu, který jsem rozřízl na dvě půlky .Uvnitř jsou vyhloubeny tři jamky. Co v nich je ?? Make –up : je vyrobený z uhlí vápence a krevelu. Je to make-up jak pro muže tak pro ženy.

Nikdy na tento výlet a cennou zkušenost z toho, že jsem mohl být tam dole – v dole nezapomenu!! Doufám, že si vždy budu uvědomovat možnou rozdílnost vnímání hodnot.

Děkuji všem co mi pomohli otevřít oči . Snad se mi to, co jsem pochopil, podařilo ukázat i ostatním.

co je prach a co make up

Děkuji Vám- zdař Bůh !!

 

Artforest: design, art for interier and exterier, design