Isis v egyptské tradici představovala božskou matku, ochránkyni rodiny a dětí, dárkyni života i sílu spojenou s léčením, spravedlností a odvahou.
Její význam vyrůstal z potřeby dát podobu tomu, co člověka chrání, udržuje řád a přináší jistotu v proměnlivém světě.
V díle Jiřího Friče se tento dávný význam proměňuje v současnou sochařskou přítomnost. Monumentální rozměr, výrazná vertikála a široce rozevřený horní oblouk vytvářejí pocit vzestupu a ochrany. Socha nepůsobí jako popis bohyně, ale jako znak její podstaty. Pevnost nerezavějící oceli podporuje dojem stálosti a síly, zatímco čistota hlavní linie nechává význam působit bez doslovnosti.
Velká bohyně Isis tak vstupuje do prostoru jako samostatná přítomnost. Může být vnímána jako symbol klidu, bezpečí, mateřské síly i vnitřní rovnováhy. Její účinek se mění s místem, světlem a vzdáleností diváka, ale ochranné gesto rozevřené formy zůstává čitelné. Příběh díla se proto neopírá jen o historii starověkého Egypta, ale o hodnoty, které zůstávají srozumitelné i dnes. V monumentální soše Jiřího Friče získává tento archetyp nový tvar a pokračuje v současném prostoru jako živý symbol ochrany.
"/>
"/>
