Fontána vznikala také jako rodinný příběh. Při realizaci Vilému Fričovi pomáhal jeho otec Jiří Frič, který mu předával technické a řemeslné zkušenosti; jejich práci přitom sledovali Vilémovi malí synové.
. Před očima vnuků se tak vedle vzniku díla odehrávala i přirozená ukázka spolupráce, vzájemné pomoci a rodinné soudržnosti – podobně jako Vilém sám v dětství poznával tvorbu po boku svého otce.
Pro Viléma Friče je charakteristické vracet se k motivu a nahlížet jej z různých úhlů, měnit jeho měřítko, funkci či způsob zpracování. Právě z Ariely vyrůstá koncepce The Puddles. Zrcadlená hladina, která je ve fontáně součástí příběhu, se zde stává samostatným objektem – limitovaným designovým tácem i svébytným sochařským objektem. Výchozí tvar a příběh The Puddles tak začínají právě u Ariely. Dílo současně vzniká v období světelných objektů inspirovaných řeckou mytologií a ukazuje druhou, organickou polohu stejného principu: příběh je podnětem, pro který autor hledá odpovídající tvar, materiál, vodu, světlo či odraz.