Dvojice může připomenout šachové figury, ale nevyžaduje jediný správný výklad.
Kontrast mezi robustním základem a subtilní vertikálou patří k výrazovým prostředkům Jiřího Friče. Litinové podstavce, které svým tvaroslovím připomínají historické architektonické prvky, zde nejsou pouhou oporou. Stávají se součástí charakteru obou postav a jejich lehce slavnostního
vystupování.
Nad nimi vyrůstají jednoduchá kovová těla, jejichž leštěné plochy střídají otevřené zásahy do materiálu a přiznané svary. Autor tak nepředstírá dokonalou, bezešvou formu. Naopak nechává promluvit samotný kov, jeho opracování i rukopis tvůrce. Koruny jsou vyjádřeny několika odvážnými liniemi, bez potřeby detailního popisu.
Dvojice může připomenout šachové figury, ale nevyžaduje jediný správný výklad. V jednoduché sochařské zkratce se setkává vznešenost s humorem, průmyslový materiál s téměř barokním gestem. A také dvě osobnosti, které vedle sebe působí přirozeně – jako královský pár, v němž má každý svou vlastní roli.