Napětí mezi jednotlivými kapkami není možné zachytit jediným slovem.
Je vědomé, přítomné a na každého působí jinak. Někomu může připomínat blízkost, jinému odstup, očekávání nebo křehkou rovnováhu. Křehkost bytí proto není jen obrazem vztahu, ale také prostorem, v němž se setkávají a vzájemně ovlivňují různé energie.
Osmnáct křišťálových kapek je rozmístěno mezi horní a dolní částí ocelové konstrukce. Světlo vychází skrytě z obou částí sochy a jeho zdroj není patrný. Objevuje se až uvnitř křišťálu a prochází jím jako světlovodem. Kapky se tak nerozsvěcují zvenčí, ale zdánlivě ze svého nitra. Jejich jas, průsvitnost a vzájemné optické spojení proměňují celý prostor mezi nimi.
Kompozice není definitivní. Jednotlivé kapky lze přemisťovat a měnit také intenzitu světla, takže majitel vstupuje do dalšího života díla. Osmnáct prvků umožňuje vytvořit až 324 různých uspořádání. Každá změna však vyžaduje pozornost a respekt ke křehkosti materiálu. Právě v tom se technické řešení spojuje s významem sochy: vztahy, blízkost ani rovnováha nejsou jednou provždy dané. Vznikají znovu v každém postavení, pohledu a setkání. Celek se mění, jednotlivé kapky však zůstávají samy sebou.
"/>
