Základní tvar doplňuje znakem nebo předmětem, který v sobě nese charakter celé postavy. Atribut zde není pouhou dekorací – stává se součástí významu i tvaru sochy.
U Sestřičky tuto roli přebírají kapesní hodinky. Drobný, ale jednoznačný detail odkazuje k měření pulsu a postačuje k tomu, aby postava získala svou identitu. Jiří Frič přitom ponechává tvar jednoduchý a význam nepřetěžuje dalšími vysvětleními.
Právě v této úspornosti se objevuje i jemná nadsázka typická pro tuto část autorovy tvorby. Tvar, znak a atribut společně vytvářejí charakter postavy, aniž by se socha stávala doslovným popisem.
Sestřička vznikla současně s Doktorkou I. Obě sochy spojuje nejen společný výtvarný princip, ale také osobní příběh jejich vzniku.
Ten už nejlépe vypráví autor sám – při osobním setkání.