Vážka pro Viléma Friče nepředstavuje jeden uzavřený vzor, ale motiv, který může znovu a znovu proměňovat. Každá varianta získává vlastní proporce, gesto i význam. Důležitou roli hraje prostorové rozvrstvení křídel: při čelním pohledu se jejich linie překrývají a vytvářejí dojem zdvojení, při změně úhlu se kresba otevírá a mění. Pevná ocel tak v oku diváka získává pohyb.
Autor v tomto principu pracuje s rozporem mezi hmotností materiálu a lehkostí letu. Vážka je současně křehká i energická, přesná i proměnlivá. Její tvar zachycuje okamžik, kdy se klid mění v rychlý, ale ladný pohyb.
Právě spojení konstrukce, prostoru a vnitřní energie je důvodem, proč se k tomuto motivu autor vrací po mnoho let. Každá nová Vážka proto není opakováním stejného tvaru, ale dalším rozvinutím dlouhodobého tématu — hledáním jiné rovnováhy mezi linií, pohybem a významem.