Práce se známým symbolem a jeho přetvoření patří k charakteristickým principům tvorby Jiřího Friče. Původní předloha je pro něj spíše výchozím bodem než závazným obrazem. Harpie proto není ilustrací mytologické bytosti. Křídla, torzo a figura se spojují v jednoduchou, čitelnou siluetu, která může působit vznešeně i lehce ironicky. Právě spojení archetypálního motivu s nadsázkou dává dílu charakteristický Fričův rukopis. Harpie si uchovává sílu a tajemství svého mytologického původu, zároveň však vstupuje do současného prostoru jako svébytný sochařský znak. Svými rozměry patří k větším autorským realizacím Jiřího Friče. V prostoru banky působí jako výrazný solitér a orientační bod architektury.