Vilém Frič zachází s plochou tácu jako se sochařským materiálem. Ohýbáním vytváří terén,
jemnými svary naznačuje pohyb stád a vyššími nánosy kovu modeluje výraznější krajinné útvary.
Otvory mohou připomínat jezera či oázy. Střídání hladkých a strukturovaných míst vybízí k
pozornému pohledu: drobné detaily se spojují do pomyslné krajiny, v níž si každý může najít vlastní
příběh.
Místy leštěná nerez zachycuje světlo a díky zakřivení plochy odráží barvy ovoce či předmětů
položených uvnitř. Jejich odrazy se rozprostírají po povrchu a oživují kovový reliéf. Obsah tácu se
tak stává součástí výtvarné kompozice, která se proměňuje s osvětlením i úhlem pohledu.
Je to tác, reliéf, nebo objekt? Právě prolínání těchto možností vystihuje autorův sochařský
přístup k designu. Dílo slouží každodennímu užívání a současně působí jako samostatný objekt, i
když zůstane prázdné. Přímá práce s materiálem dává každému kusu limitované kolekce vlastní
členění, strukturu i odraz. Z této jedinečnosti vyrůstá charakter exkluzivního autorského
designu