Stejně jako v dalších vodních realizacích Viléma Friče není voda pouze funkční součástí, ale proměnlivým výtvarným materiálem, který propojuje kov, světlo, zvuk a okolní prostor. Lasmae pracuje se dvěma vodními okruhy. V jednom voda tiše vyvěrá z kamene a přechází do další hladiny, ve druhém padá z horní nádoby jemným pramenem vedeným linií připomínající stéblo trávy. Pohyb vody tak zůstává nenápadný, ale v zahradě je stále přítomný svým zvukem.
Po setmění se zevnitř osvětlené hladiny promění v klidné světelné plochy a odrazy se přenesou na nerezové části fontány. Veškerá technologie je ukryta uvnitř díla a uzavřený vodní systém nevyžaduje stálý přívod vody. Fontána tak může působit především jako přirozená součást zahrady — mezi travinami, světlem a zvukem tekoucí vody.