V kolekci Trofeje Jiří Frič rozvíjí společné téma osobitě, někdy i s jemnou nadsázkou – právě jako u Trofeje mladé ženy. Její lehce ironický, možná i lechtivý charakter nepředkládá jednoznačnou odpověď. Co zde trofej symbolizuje a jaký příběh vypráví, zůstává otevřené každému divákovi.
Leštěná nerezavějící ocel se proměňuje v jednoduchou, otevřenou křivku. Její výraz stojí na náznaku, nikoli na doslovnosti. Světlo a okolí se odrážejí v hladkém povrchu, zatímco žulový podstavec dodává celku klid a pevnost. I za zdánlivě lehkým žertem je patrný Fričův cit pro proporci, sochařskou zkratku a dlouholetá zkušenost s
materiálem. Na rozdíl od dalších děl kolekce vznikla tato podoba Trofeje mladé ženy jako jediný kus. S velkou Trofejí a Malou trofejí ji spojuje společné téma – trofej. Každá však vypráví jiný příběh a má své vlastní měřítko i charakter. Který z nich si v soše přečtete vy, už autor neurčuje.