Jiří Frič proměňuje známý motiv trofeje v úspornou sochařskou zkratku. Rozevřené oblouky připomínají gesto, nikoli konkrétní úlovek. Je v nich jemná nadsázka i otázka, co vlastně považujeme za trofej: vítězství, vzpomínku, nebo okamžik, který stojí za uchování.
V exteriéru, zejména v zahradě, se leštěná nerezavějící ocel stává součástí proměnlivého obrazu nebe, zeleně a světla. Dubový podstavec celek ukotvuje a propojuje s přírodním prostředím. V interiéru se stejný objekt uplatňuje jinak: jako minimalistický prvek architektury, který nechává prostor dýchat a přitom mu
dává vlastní výraz.
Trofej má také výstavní příběh. V roce 2024 byla představena v centrále ČSOB v pražských Radlicích, kde ukázala, jak silně může jednoduchá forma působit v architektonickém prostoru. Průhledy, odrazy a kontrast s okolními materiály se staly součástí jejího vyznění. Je to stále táž socha, ale její příběh se v každém prostředí
otevírá jinak. S Malou trofejí ji spojuje stejný námět, rozvíjený v jiném měřítku i pro jiný typ umístění.