Sklo zde není pasivní průhlednou hmotou. Světlo přijímá, vede, láme a předává dál v jiné podobě; stejně jako Pýthie zprostředkovává něco, co nevzniká přímo v ní.
Technický zdroj proto zůstává skrytý a pozornost se soustředí na samotný okamžik proměny.
Slovo „kouzlo“ nemusí označovat efekt nebo iluzi, ale chvíli, kdy se něco neviditelného stává vnímatelným a přesto si zachovává tajemství. Tato nejednoznačnost je pro Friče důležitá – dílo nemusí nabídnout jedinou definitivní odpověď, ale může otevřít prostor pro vlastní čtení diváka.
Pýthie tak rozvíjí světelnou kolekci jiným směrem než základní triptych: od síly, osudu a země k samotnému přenosu a proměně významu. V širším vývoji autorovy tvorby se tento princip později vrací ve zrcadlených plochách a kinetických objektech, kde už obraz neproměňuje sklo, ale poloha člověka, světlo, pohyb a čas. Dílo proto dobře ukazuje Fričův způsob vracet se k tématu prostřednictvím jiného média a nového úhlu pohledu.
Dílo potvrzuje otevřenost Fričovy tvorby: stejný princip může být později znovu vyprávěn jinou formou, materiálem i vztahem k prostoru.