Čistá geometrie, pevná ocelová konstrukce a soustředěná práce s křišťálem jsou pro tuto etapu Fričovy tvorby příznačné.
Skrytý zdroj vede paprsek do křišťálové koule, kde se světlo láme, rozkládá do prstence a barevného spektra. Fyzikální princip tak není technickou demonstrací, ale součástí výtvarného významu: neviditelná energie získává skrze materiál viditelnou podobu a vytváří kolem objektu vlastní světelnou auru.
Dotyková regulace intenzity navíc umožňuje divákovi proměnit aktuální charakter díla, aniž by elektronika narušovala jeho čistotu. Sestoupení Dia dobře ukazuje autorův způsob práce – od podnětu a poznání k vlastnímu významu a teprve potom k volbě materiálu, světla a technologie.
V základním triptychu představuje pól nebe a síly; vedle Čtyř sudiček a Poselství Gaii se stává součástí širší úvahy o vztahu člověka k tomu, co jej přesahuje. Tento princip se později vrací u odrazu, pohybu, vody i zrcadlených objektů.
Patří tak k navazujícím tvůrčím etapám, v nichž Frič mění médium podle významu tématu, ale zachovává pevný sochařský základ a vztah mezi příběhem, materiálem, světlem a člověkem.