Ambrozie

. Zlato zde nemusí znamenat pouze luxus; světlo přijímá jinak než běžný kov, potlačuje všednost podkladu a vytváří dojem něčeho vyňatého z každodenního světa. Materiál se tak stává nositelem významu, nikoli jen povrchovou úpravou.

Právě v tom je Ambrozie důležitá pro pochopení Fričova rukopisu: autor se k jednomu tematickému okruhu nevrací jediným médiem, ale volí prostředek podle charakteru konkrétní myšlenky. Někdy je jím světlo a křišťál, jindy kov, zlato, voda nebo funkční objekt.

Přirozenou vazbu proto vytváří s Mísou od Hébé. Ambrozie představuje božský pokrm, zatímco Hébé je spojena s jeho podáváním. Nejde o dvě ilustrace téhož příběhu, ale o dvě různé výtvarné odpovědi – autonomní objekt a užitý design. Řecká inspirace se tak mění v síť vztahů a současně odhaluje šíři autorova způsobu ztvárnění. Podnět zůstává společný, ale forma se mění podle toho, jaký význam má právě nést.

Právě tato proměnlivost média při zachování sochařského základu je jedním z rysů navazujících tvůrčích etap Viléma Friče.